Stručně řečeno, je to překlad anglického queenship, což se dá chápat jako úřad nebo role královny. Paralelně např. ke španělským nebo italským ekvivalentům (reginalidad, reginalità) navrhujeme český novotvar reginalita, který vychází z latinského slova pro královnu (regina), i když mezi reginalitou a queenshipem není úplně rovnítko (queen označovalo původně jenom manželku krále, kdežto regina označuje ženskou vladařku).

Reginalita sleduje konceptuální přístup, tedy snaží se postřehnout ne život a dílo jedné osoby, ale systém, roli a zkušenost, tj. co znamenalo být královnou, resp. ženou v panovnické sféře. Předpokládá to sledovat pozici královských žen v delším horizontu a zkoumat jejich možnosti, strategie, zdroje, a podíl na moci a vládě. Zároveň je nutný nejenom delší časový, ale i geografický pohled a srovnaní s jinými částmi Evropy, resp. světa, jelikož může přinést hlubší porozumění dobových vzorců chování.

Bádání o středověkých královnách má v českém prostředí dlouhou a bohatou tradici, která přinesla plno skvělých odborných biografií jednotlivých žen, dcer, nebo matek českých králů. Pořád však chybí globální zhodnocení jejich postavení v rámci monarchického systému, tj. jejich reginalita. Naším cílem tedy je tedy a) vyhodnotit druhy zdrojů a možností, které královským ženám umožnily vykonávat moc a vliv, b) objasnit kvalitu a formy moci a vlivu, kterou měly české královské ženy ve 14. a 15. století, v českých zemích, střední Evropě a dál.

Nejde však jenom o vnímání vlivu a postavení žen v delším horizontu, ale i o přehodnocení systému středověké vlády a moci jako takové. Badatelé už několik desetiletí pracují s konceptem tzv. korporátní monarchie, tj. modelem vlády, podle kterého byl panovník jenom jedním, i když nejvýznamnějším kolečkem v systému. V poslední době badatelé jako Christian Raffensperger ukázali bohatý svět možností středověké vlády: regionální vladaři na Iberském poloostrově nebo v anglosaské Británii se označovali za “císaře”, v královstvích často spoluvládlo několik sourozenců najednou, královské dcery byly legitimní spoluvládkyně atd.

Náš projekt navazuje na studie Louise O. Fradenburg (1992), Theresy Earenfight (2007) a dalších, které tvrdí, že na to, aby byla středověká moc efektivní, musela se skládat jak z mužského, tak ženského prvku. Ženská moc byla tedy nezbytnou složkou panovnické vlády a musí být zkoumána ve vztahu k mužské moci, se kterou se vzájemně ovlivňuje a spoluvytváří. Chceme tedy nastolit nový pohled na tuto vzájemnou provázanost a centrální roli žen v proměnlivém systému vládu, a to alespoň v pár vybraných oblastech.